Blackpool 2006

profesionálové standard

 

        

Již podvanácté jsme se s Leničkou zúčastnili nejdůležitější taneční soutěže světa - British Open v Blackpoolu. Poprvé jsme přijeli jako diváci a přestože to byla role poněkud pasivnější, festival jsme si s velmi početnou českou výpravou hezky užili. A večery koneckonců také…

 

Ve standardních tancích v kategorii profesionálů zvítězili poprvé Mirco Gozzoli a Alessia Betti. Podařilo se jim něco, o čem sní mnoho tanečníků a tanečnic na celém světě, ovšem jen vyvoleným se to podaří: vyhráli mistrovství světa, mistrovství Evropy, UK, International a nyní také bájný Blackpool (v amatérech vyhráli vše také, a několikrát). Byli jasnými favority soutěže, zvítězili totiž mj. na International v říjnu 2005, na  loňském mistrovství světa (konaném shodou okolností také v Blackpoolu loni v listopadu) a letos v lednu vyhráli UK. Vzhledem k tomu, že však v Blackpoolu jeden nikdy neví (co se výsledků týká), o napětí bylo postaráno. Zvláště když největší soupeři Italů - anglický pár Timothy Howson a Joanne Bolton vůbec nesložil zbraně a o prvenství velmi bojoval. Poznamenávám také, že letos porotovali opět jen zástupci Velké Británie oproti loňsku, kdy byli zařazeni i 2 soudci nebritští. Vzhledem k tomu, že Mirca s Alessií známe velmi dobře a jejich variace a styl máme výborně nastudovány, připadalo nám, že jsou hodně nervózní a netancují tak suverénně, jak jsme je viděli v „bezstarostných“ soutěžích. Bylo to samozřejmě vynikající tancování, ale strach byl cítit. Naproti tomu Timothy a Joanne nás nečekaně překvapili – již to nebyl pouze ten suchý strojově přesný anglický styl – Timothy tvořil mnohem větší sklony, linie byly tímto větší, pohyb delší, tancem se očividně bavili. Začínali tancovat vždy nejdříve, většinou tak po dvou taktech skladby a tak vypadali velmi aktivně. Nakonec jim to však stačilo „pouze“ na vítězství ve slowfoxtrotu, ostatní tři tance vyhráli Mirco s Alessií, kteří měli při vyhlašování jejich celkového vítězství nesmírnou radost.


Třetí místo připadlo Američanům. Jonathan Wilkins a Katusha Demidova (osminásobní mistři USA v profi standard), byli třetí ve všech tancích. Vytvářejí krásné linie, partnerka je nádherně pružná, mají pěkné programy.


O čtvrté místo se opět bojovalo. Nakonec ho pro sebe získal pár Christopher a Justyna Hawkins. Komentář k jejich výkonu je trpký: Chris je stále vynikající (s Hazel Newberry byli 3 x mistři světa a např. 2 x vyhráli Blackpool 2003 – 2004), myslím si, že je stále nejlepší na světě, ovšem ne s Justynou. Je smutné, kam až láska může dovést úspěšného muže... Polské děvče je bohužel pro anglického gentlemana velmi slabá tanečnice. Hlavu má stále jakoby mírně předkloněnou a tudíž tato dáma nevytváří ty překrásné linie, které obdivujeme u vynikajících partnerek. Říkám si, že se mu pravděpodobně velmi dobře tančí, ovšem to se nehodnotí… Chris byl při vyhlašování hodně smutný (naštvaný, ale na koho?), dával to výrazně najevo: waltz 4., slowfoxtrot 5., tango 4., quickstep 5. Byl rád, že celkově neprohráli se stále se zlepšujícím dalším anglickým párem Jonathan Crossley – Lyn Marriner (5464). Jemná Lyn, která měla to štěstí přes rok tančit s Augustem Schiavem a vyhrát s ním mistrovství světa i Blackpool, je pro Jonathana naopak skvělou partnerkou. Jednoduše řečeno tančí spolu moc pěkně, působí harmonicky a pár vytváří krásné tvary.


Roberto Villa s Morenou Colagreco nezapřeli italskou školu, v tangu se umístili na 5. místě, ve zbylých tancích byli 6. Po finalovém úspěchu na letošním UK i zde mohou děkovat Williamu Pinovi a Alessandře Bucciarelli, kteří jim tento výsledek svou neúčastí v profi standard umožnili. Na tomto místě je nutné sdělit, že ovšem William s Alessandrou spolu s Mirkem a Alessií (a latináři Cocchi – Wilkinson a Capraro - Faiola) vyhráli pro Itálii soutěž Team Match poprvé v jednaosmdesátileté historii konání festivalu – předtím vždy vyhrála Velká Británie, až do letoška. No a teď již i Team Matche  budou muset pořadatelé uvádět ve výsledkových listinách blackpoolského programu…


Zpět k soutěži. Ve waltzu bylo ve finále párů sedm, štěstí se usmálo na za Anglii tančící dvojici Tony a Amanda Dokman. Více jsme věřili a fandili našim kamarádům. Michele Bonsignori a Monica Baldasseroni (na italském mistrovství v únoru skončili třetí před Villou – Colagreco) se však do finále při jejich vůbec nejlepším tanečním výkonu, který jsme kdy viděli, nedostali. Tančili výborně.

 

Co říci závěrem? Je to tak krásné, vidět šikovné a talentované lidičky tančit. Když se to umí, vypadá tancování tak lehce. Tak lehce, že máte pocit, že to taky dokážete… Je nádherné, že můžeme zítra jít a můžeme si to zkusit…
A tančit a tančit.

 

Marcel Gebert

 

Napsáno pro DanceTime