MICHELE BONSIGNORI

&

MONICA BALDASSERONI

 

Zmíníme několik vašich profesionálních úspěchů: páté místo na MS 2002 a 2003, 4. místo na ME 2003, semifinalisté Blackpoolu, UK a International… Kterých amatérských a profesionálních úspěchů si nejvíce ceníte a rádi na ně vzpomínáte?

 

Michele: Událostí, kterou si připomínám nejraději, je mistrovství světa v roce 1998 v Tokiu v Japonsku, kde jsme skončili jako 3. To je náš největší úspěch v amatérech. Rád na to vzpomínám zejména  proto, že jsem bronzovou medaili věnoval mé babičce, která mě přiměla, abych začal s tímto sportem a v prvních letech mě doprovázela na lekce a závody. To, že jsem jí mohl věnovat tento úspěch, toto 3. místo  na mistrovství světa, pro mě znamenalo mnoho. Babička s námi bydlela a byla to právě ona, která mě přivedla poprvé do taneční školy. Tam jsem později poznal Moniku a začali jsme spolu tančit. Proto mi dělá velkou radost připomenout tento malý úspěch a věnovat ho mé babičce.

Monica: I pro mě bylo toto mistrovství světa velmi důležité, ale v amatérech je pro mě nejvýznamnější rok 2000. Tehdy jsme vyhráli amatérské mistrovství Itálie a pak přestoupili k profesionálům. Za další úspěch považuji  první mistrovství, kterého jsme se účastnili jako profesionálové, a to ne pro výsledek, ale proto, že jsme tančili spolu s naším trenérem Fabiem Selmim.

 

Jedním ze snů tanečníků je předvádět na kongresu v Blackpoolu. Letos jste asistovali Fabiovi. Jaký to byl zážitek?

 

Michele: Byl to pro nás krásný zážitek, protože kongres v Blackpoolu je velmi důležitý a je zde mnoho profesionálů, kteří tam sedí a sledují vás. Ale nejhezčí bylo to, že nás Fabio a Simona požádali o pomoc při předvádění jejich lekce. Na této lekci jsme já a Monica tančili spolu s Fabiem  a Simonou a Mirkem a Alesií. Pro nás to bylo velmi cenné a moc se nám to líbilo, protože Fabio a Simona jsou nejen naši učitelé , ale v prvé řadě jsou naši blízcí přátelé. Celá naše „rodina“ tančila na této lekci v Blackpoolu a je velmi těžké popsat pocit, když jsme tam tančili všichni tři pohromadě. Byl to úžasný zážitek, velký splněný sen a doufáme, že si to ještě někdy společně zopakujeme.

 

Je dobré pro pár, aby měl více trenérů nebo jenom jednoho?

 

Monica: Pro mě je důležité, aby měl každý pár svého trenéra, kterému věří. A to jak ve věcech týkajících se techniky tance, tak v obecnější rovině jako je např. výběr soutěží. Trenéra, který ho podpoří, když se nedaří. Dále je důležité neustále se vzdělávat a mít nějaký referenční bod. Například my již 10 let spolupracujeme s Fabiem a Simonou a oni jsou naši hlavní a nejdůležitější trenéři. Ale abychom se rozvíjeli, trénujeme i s anglickými trenéry.

Michele: Jak už říkala Monica, je důležité mít trenéra jako je např. pro nás Fabio a Simona. Trenéra, kterému věříte více než ostatním. Trenéra, kterému se svěříte s problémy, které vás nutně potkají v průběhu vaší kariéry. Trenéra, se kterým se radíte, jak se zlepšit a jaká by měla být vaše image. Prostě mít někoho, kdo vás objektivně zhodnotí. Pro pár na určité úrovni je však důležité, aby byl v kontaktu i s dalšími prvotřídní trenéry, zvláště s těmi tzv. anglickými, kteří se vícekrát stali mistry světa. Pochopit jejich pohled na tanec, jejich koncepci. Je to důležité, protože získáte zkušenost. Pár nesmí myslet pouze na výsledky, ale musí dbát i na zlepšení vlastní „taneční kultury“, protože dnes sice patří mezi mládež či amatéry, ale jednou se stane profesionálem. A pak přestane soutěžit a stane se trenérem dalších dětí, další mládeže, dalších amatérů a dalších profesionálů. A proto je důležité získat co nejvíce vědomostí, zvyšovat svou úroveň v tomto sportu a jednou tyto zkušenosti předávat dál. Kariéra tanečníka trvá pouze určitou dobu, ale zkušenost trvá navždy.

 

Je známo, že v Itálie je sportovní tanec hodně rozšířen. Víte přibližně, kolik tanečních párů se soutěžně věnuje tancování?

 

Monica: V Itálii je mnoho párů, a na rozdíl od jiných zemí jsou páry rozděleny do několika kategorií: C to jsou úplní začátečníci, B o něco pokročilejší, A se dělí na A2 a A1 a pak je třída mezinárodní. Mistrovství Itálie na úrovni mezinárodní třídy se účastní kolem 300 páru, ale v Itálii je odhadem celkem asi 2000 soutěžních párů, které tančí standardní a latinskoamerické tance. Je dobře, že lidí , kteří se nějakým způsobem dostanou k tanci, a to zejména k tancům latinskoamerickým, je skutečně mnoho. Bohužel jsou to převážně seniorské páry, pouze v jižní Itálii je stále hodně dětí, které začínají tancovat.

 

Jaký mají italští tanečníci přístup k trénování a přípravě na soutěž, že jsou tak dobří?

 

Michele: Pokud se chystáme na soutěž, tak se nějak speciálně začneme připravovat až 10 dní předem. Trénujeme stále, dvojnásob to platilo, když jsme ještě byli amatéry, a máme tak stále „natrénováno“. Pamatuji si zejména na své nejlepší období v amatérech, jak jsem trénoval, a jak jsem dosahoval nejlepších výsledků. Mívali jsme 2-3 lekce s našimi trenéry a 3 tréninky po 2 hodinách za týden. A na všech třech trénincích jsme se snažili tančit maximálně nepřerušovaně, a simulovat tak pocity a obtíže, které mohou nastat na soutěži. Na posledních trénincích před soutěží jsme se vždy snažili tančit jako ve finále, a to včetně emocí. My Italové nemáme příliš vztah ke sportovní přípravě na soutěže, pouze trochu strečinku před tréninkem a před soutěží. U nás asi neexistuje žádná taneční škola, kde by se komplexně vyučovalo jak zahřát ty správné svaly. Dále se snažíme jíst těstoviny, jsme přeci Italové….

Monica: Podle mě je rozdíl mezi Italy a ostatními také v tom, že se na tréninku hodně věnujeme basicu a základům vůbec, a to i páry na vysoké úrovni. Nesoustředíme se pouze na sestavu a složité figury. I my se na každém tréninku zahříváme základními kroky a cvičením na posílení kotníků a chodidel. A jak už řekl Michele, před každou soutěží jíme těstoviny, protože nám dodávají energii.

 

Kolik párů s vámi intenzivně spolupracuje?

 

Michele: Je pro nás těžké spočítat páry, které s námi spolupracovaly. Snažíme se vytvořit jeden velký tým s Fabiem a Simonou a s Mirkem a Alessií, a to zahrnuje dvě až tři taneční školy v našem regionu. V době naší nepřítomnosti se vzájemně zastupujeme - někdy já a Monica učíme za Fabia a Simonu, jindy Mirko a Alessia za nás a naopak. Je to těžké spočítat i proto, že dojíždíme také do dalších tanečních škol na jihu i na severu Itálie a za námi jezdí páry ze zahraničí. Není tedy možné spočítat všechny páry , ale pouze ty z našich vlastních klubů. Uvážíme-li, že v regionu máme tři velké kluby, je to asi 100 párů, které spolupracují s námi, s Fabiem a Simonou a s Mirkem a Alessií.

 

Jak se vám tančilo v novém působišti GOC ve Stuttgartu?

 

Monica: Tančit v Německu je pro nás pokaždé krásný zážitek, protože publikum je velmi vřelé a vždy nás dobře přijalo. A i s výsledky jsme byli vždy spokojeni. Letošní soutěž ve Stuttgartu byla velmi podobná té v Mannheimu. Jenom prostředí je pro mě trošku rozlehlé, jsou tam tři sály rozptýlené poměrně daleko od sebe. Byl to ale nádherný zážitek, publikum bylo jako vždy srdečné a dobře jsme se bavili. Vždy, když s námi tančí naši přátelé, jako třeba Mirko a Alessia a Mirco D´Agostino a Arianna, tak si společně užíváme nejen soutěž, ale i volné chvíle. A to byl i případ Stuttgartu.

 

Ve Stuttgartu jste společně s Mirkem a Alessií bavili publikum. Jste přáteli i v soukromí?

 

Michele: Pro nás je velmi jednoduché strhnout německé publikum, platí to i pro Mirka a Alessiu, protože nám toto publikum dodává energii a nás to pak velmi baví. Kamarádíme se odmalička, stýkali jsme se i mimo taneční prostředí a z toho vyplynulo naše spontánní a upřímné přátelství. A to platí i na parketě, i když je přirozené, že pokud postoupíme do finále, snažíme se oba dva vyhrát. Ale jako v každém sportu, je pouze jedno první místo, a to platí pro každé umístění. Přátelství však nezáleží na pořadí, výsledku. Nezáleží na tom, jestli nás Mirko porazí, nebo jestli jsme my kdysi porazili či porazíme Mirka. Důležité je, aby nás tenhle sport bavil, abychom zůstali sympatičtí divákům a abychom byli čestní k sobě i k ostatním. To je to, co nám dává sílu a hodnotu, a to je důvod, proč mnoho italských párů chce do našich klubů. Je to pro nás velké zadostiučinění , když za námi přijdou a řeknou, že chtějí patřit k nám, protože vidí, že je u nás dobrá a zdravá konkurence, a že tady není příliš žárlivosti.

Monica: Pro mě jsou Mirco a Alessia velcí přátelé a především Alessia je pro mě jako sestra. Když spolu ti dva chodili, trávili jsme společně mnoho dovolených, a to i v období vánoc, a bez tance. A jak už říkal Michele, pokud máme soutěž, trénujeme společně,  radíme si, nebo si vyměníme partnery, abychom si vyzkoušeli nové pocity. A Fabio nám často říká, že se ho ptají, jak udrží pohromadě dva tanečníky, kteří spolu vždy soupeřili v amatérech a teď znovu v profesionálech, pohromadě. A i on říká, že to není jednoduché, ale že se k nám vždy choval naprosto stejně, a že i my jsme byli rozumní, ale především, že je to díky našemu přátelství. A to nám zůstane i až skončíme s tancováním, vždy budeme přáteli.

 

Myslíte si, že taneční festivaly typu Blackpool, GOC, Cervia a další jsou vhodné i pro taneční páry, které si nejedou pro vítězství nebo finálové umístění? Proč?

 

Monica: Já si myslím, že pro páry, které mají rády tanec, je úžasný zážitek tančit v Blackpoolu, na GOC nebo na jakékoliv jiné velké soutěži, a to i když vědí, že se nedostanou např. do finále nebo semifinále. Zaprvé kvůli místu, kde se tyto soutěže konají, což platí zejména pro Blackpool, a zadruhé proto, že tančí společně s mistry. Když jsme například my tančili poprvé v Blackpoolu a všichni nastoupili na první kolo, bylo to pro nás velmi emotivní zážitek. Tančili jsme s lidmi, o kterých jsme věděli, že se účastnili mistrovství světa a nebo byli přímo aktuálními mistry světa!Takže bych párům poradila, aby se, pokud jen trochu mohou, takové velké soutěže alespoň jednou zúčastnili.

 

V dubnu s vámi manželé Gebertovi uspořádali workshop. Nyní jste v Praze podruhé. Jaký máte pohled na české tancování a české páry?

 

Michele: Lenka a Marcel nás pozvali, abychom vyučovali v České republice, a to jak společný seminář, tak individuální lekce. Pro nás to byla velká čest, protože nám byli tihle ,,ragazzi“sympatičtí již od první soutěže, na které jsme se kdysi v amatérech v zahraničí setkali. V Praze jsme objevili nádherné , starobylé, romantické město. Zvláště jsme se bavili, když jsme při našem druhém pobytu šli s Monicou sami do města. Potkali jsme další Italy, kteří byli na návštěvě Prahy a moc se nám tato procházka líbila. Co se týká párů a tance v České republice, všiml jsem si spousty vysokých tanečníků a spousty krásných vysokých štíhlých tanečnic, s dlouhýma nohama. Tedy jak u mužů tak u žen, což je pro tento sport důležité. Nechápu, co jedí, aby byli tak vysocí a štíhlí. Tohle všechno je dobré pro taneční sport. A myslím úplně vážně, že jsem potkal velmi talentované mladé páry. Ptal jsme se jich, jak je možné, že jsem je neviděl na žádné soutěži, jako je GOC, Blackpool apod. A oni mi odpověděli,že jim to nedovoluje jejich ekonomická situace. Po pravdě řečeno, pokud o tom přemýšlím, je to pro tyto mladé tanečníky možnost měřit se s ostatními páry na těchto důležitých soutěžích ekonomicky velmi nákladná. Moc mě to mrzí, protože si sám pamatuji, jak moji rodiče dávali stranou peníze, abych mohl jet koncem měsíce trénovat se zahraničními trenéry nebo obecně se zkušenými trenéry. To mluvím o době před patnácti lety. Takže moji rodiče šetřili , aby mi mohli zaplatit koncem měsíce lekce. Bylo to smutné, ale důležité, protože jsem viděl, jak se uskromňují, abych měl taneční lekce. Proto mám respekt k těmto klukům a dívkám, pro které je obtížné tančit a navíc ještě platit soutěže a lekce. V České republice je spousta talentů a doufám, že v budoucnosti nějaký talent tuto zemi proslaví. Myslím, že by si to Česká republika zasloužila.

Monica: I podle mě je tu mnoho talentů. Všimla jsme si, že mají dobré základy – jako např. práce nohou, práce chodidel. A to i když jsou to páry, jak říkal Michele, které si sice nemohou dovolit příliš lekcí, ale očividně je trenéři sledují a jsou na správné cestě. My se budeme snažit pomoci jim, jak jenom je to možné na workshopech. Na takových workshopech jsme zde již učili a snažili jsme se poskytnout co nejvíce takových informací, které pak páry mohou dále rozvíjet se svými trenéry. A doufám, že někdy v budoucnu se zúčastní i soutěží v zahraničí. Věřím, že dříve nebo později, také tady bude šampión, který si zatančí finále mistrovství světa nebo finále v Blackpoolu.

 

V případě, že vás bude chtít někdo z párů navštívit. Můžete prozradit kontakty, kde trénujete?

 

Taneční studio je v Livornu: Via delle Cateratte,

e -mail: michele_monica@libero.it

 

Jaké soutěže jsou nyní před vámi?

 

Monica: Naše příští soutěž bude v lednu UK. V prosinci nikdy nesoutěžíme, a to také proto, že v Itálii pořádáme soutěž spolu s Fabiem a Simonou a s Mirkem a Alessií. Na této soutěži budeme mít show a příprava nám zabírá hodně času. Musíme vymyslet choreografii a také ji nazkoušet. V polovině ledna se koná UK, kde se budeme snažit dostat do finále. Brzy po UK následuje další pro nás důležitá soutěž, a to mistrovství Itálie. Tam se rozhoduje, které dva páry budou reprezentovat Itálii na mistrovství světa a Evropy. A my pro to uděláme maximum.

 

Překlad z italského originálu: Mgr. Michaela Försterová

 

Pro DanceTime 2004/prosinec